Přestože se festival kvůli trvající pandemii covid-19 uskutečnil převážně on-line, získal si přízeň diváků a posluchačů. Od prvního koncertu Davida Kollera vysílaného na vlnách Českého rozhlasu a na YouTube mohl festival počítat s tisícovkami sledujících. Do této si koncerty na dvou festivalových kanálech YouTube užilo devět tisíc lidí. Další zhlédnutí denně přibývají. Nemluvě o tisícovkách posluchačů Českého rozhlasu, pro které byl ještě připraven pořad Štědrodenní zámecká kratochvíle v sestřihu ze čtvrtečního koncertu i z dalších ročníků Souznění na Štědrý den 24.12. v poledne na stanici Vltava.

„Festival Souznění je úžasný a zvláště v letošní covidové době, kdy se podařilo Zdeňkovi Toflovi a jeho spolupracovníkům celou akci zachránit. Klobouk dolů,“ zhodnotili houslový virtuóz Václav Hudeček a jeho žena, spisovatelka Eva Hudečková nejen dění ve Frýdku-Místku, kde byli osobně přítomni, ale také koncerty v Ostravě a na Hukvaldech.
Letošní festivalový program přivedl do Moravskoslezského kraje hvězdy, jakými jsou houslista Václav Hudeček, cemballista Martin Hroch, mezzosopranistka Jana Hrochová, Benda Quartet nebo dívčí kapela Vesna zpěvačky a textařky Patricie Fuxové. Festival Souznění během svého letošního pětidenního programu nabídl i tradiční adventní a lidovou hudbu. Vystoupila skvělá folklorní uskupení, jakými jsou Bálešáci ze Starého Města, kapela Lipka z Jablunkova, Valašský vojvoda, cimbálová muzika Konopjan, dětský soubor Valášek či Dechová hudba Kozlovice. Vystoupení vybraných souborů se letos poprvé v historii festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel přenesla pod okna seniorských domovů v Ostravě a také na venkovní prostranství do Hukvald.

Generálním partnerem 22. ročníku MF Souznění byl Moravskoslezský kraj. Ze svého rozpočtu festival podpořily také statutární město Frýdek-Místek a obec Hukvaldy.

YouTube kanály, které jsou i nadále k dispozici pro sledování odvysílaných koncertů:
Koncerty Českého rozhlasu a Festival Souznění.

Souznění je tu s námi více než dvě desetiletí. Základní kámen mezinárodního festivalu byl položen před dvaceti lety v prosinci roku 1999. Kdo měl tenkrát to štěstí a mohl být s námi na náměstí sv. Petra ve Vatikánu, když se právě tam rozzářil vánoční strom z beskydské obce Morávka, bude si navždy pamatovat onu neopakovatelnou atmosféru. Tehdy vystoupila pěvkyně Eva Dřízgová-Jirušová se souborem Valašský vojvoda před papežem Janem Pavlem II., k němuž statný beskydský smrk z Morávky doputoval jako dar České republiky. Myšlenka byla na světě. Od prvního festivalového setkání (1999) v Divadle loutek na Výstavišti Černá louka v Ostravě se festival postupně ustálil ve čtyřdenní formě s pestrým programem napříč žánry.
Máme možnost zaposlouchat se do sváteční adventní hudby na mnoha zajímavých scénách v exteriérech a interiérech, včetně vybraných kostelů našeho kraje. Představujeme mizející svět lidových tradic z domova i zahraničí, seznamujeme se s vánočními zvyky blízkých i vzdálenějších krajů, můžeme společně obdivovat práci nejlepších uměleckých řemeslných mistrů, poslouchat duchovní hudbu a zpěvy, známé i méně známé koledy v podání dětí i dospělých, amatérů i profesionálů. Na své si přijdou rovněž milovníci specialit především domácí, ale i zahraniční kuchyně, spojené s ochutnávkou delikátních pokrmů, nápojů, např. zlatavého moku z Valašského pivovaru v Kozlovicích nebo vybraných vín z jihomoravských vinic. Myslíme na Vás a předáme dary potřebným.
Věříme, že nově pojatý a pestrý festivalový program naplní Vaše očekávání nebo je možná i předčí. Poděkování patří už nyní významným partnerům, médiím, umělcům, uměleckým řemeslníkům z domova i ze zahraničí, mistrům gurmánských specialit, organizátorům a samozřejmě Vám našim hostům – divákům a posluchačům.
Všichni, kdo Souznění připravují, se těší na společná setkávání. Přejeme vám klidné žití, hodně lásky a úspěšný celý rok.

Zdeněk Tofel, ředitel a dramaturg festivalu

Dovolte mi ještě jednou poděkovat za vše, co jste pro uskutečnění a parádní průběh letošního mimořádného 22. ročníku festivalu Souznění vykonali, slova díků a obdivu jsou zcela na místě. Vážím si nevšedního přístupu, kreativity a pracovitosti Vás všech. Jak už TO v životě bývá, někteří nám věřili méně, či vůbec, ale TĚCH, kteří věřili a zároveň nás podpořili, je mnohem více!

I z této perspektivy chci jednoduše říci: "Mám Vás rád a velice si Vás vážím/vážíme! Vítejte v košaté rodině Souznění, kterou budujeme takřka čtvrt století". Možná, že si ještě pořádně neuvědomujeme, co jsme společně dokázali, ale ohlasy jsou velice milé a pozitivní napříč celou naší zemí, ale i ze zahraničí. Děkujeme. Mimochodem, teď si vybavuji - jako 10ti letý synek jsem slyšel rozhlasový pořad Houpačka, který vysílal Československý rozhlas koncem 60. let minulého století a jeho moderátor Mistr Jiří Černý, který pouštěl i skvěle komentoval výbornou muziku, řekl asi toto: ...a děkujeme za Vaše krásné dopisy, my si je čteme vždy, když nás něco otráví...".

My určitě budeme rádi číst pozitivní ohlasy, ale také se ponaučíme z drobných chybiček. Je skvělé, že všechny koncerty můžete stále vidět a slyšet na YouTube na kanálech: Koncerty Českého rozhlasu a Festival Souznění.

Závěrem si dovolím připojit za všechny naše partnery a příznivce pěkný dopis náměstka MSK pana Lukáše Curyla, který nejenže má záštitu nad festivalem, ale převelice nám pomáhá k udržení kultury vůbec!
Přece jen si dovolím závěrem osobnější přístup. Poštou jsem obdržel velice milé dopisy, za všechny přikládám vzácná slova od pana Lukáše Curyla, která beru jako poděkování s vírou a nadějí s dedikací nám VŠEM.
Mistr Leoš Lev Janáček, rodák z Hukvald (z kraje odkud pochází řada z nás), jenž vycházel ve svých kompozicích, ve světě tak uznávaných, z domácích etnických kořenů, kdysi výstižně pronesl:
"Držím se kořene života svého lidu, proto žiju a nepodlehnu".
Děkuji Vám a těším se na další spolupráci. Nejenom Souznění, ale především "živá kultura" musí žít.
A vinšuju Vám šumné Vánoční období, dobré zdraví, lásku, toleranci a k tomu hodně čistě zahraných aj zazpívaných tónů aj kreativních počinů nejen v Novém roce.

S úctou a pozdravem Zdeněk Tofel.