Při terénních pracích ČSOP Salamandr v oblasti Lysé hory, byl u potoku Mazák pod PR Mazácký Grúnik a NPR Mazák spatřen teplomilný brouka s názvem majka fialová. Je až 4 cm velká a patří mezi ohrožené druhy naší přírody. Potkat dospělého brouka je opravdový zážitek (v oblasti Lysé hory obzvlášť), protože se jedná o bizarního tvora, který svým vzhledem i způsobem života upoutá pozornost.

Samička klade několik tisíc vajíček, ale následný velice komplikovaný vývoj s množstvím vývojových stádií způsobuje, že velké množství jedinců postupně zahyne. Z vajíček se totiž líhnou larvy, které se musejí vyšplhat na květ, kde čekají na vhodné „taxi“. Pokud se larvě podaří chytit včela, pak má důležitou část úspěšně zvládnutou. Ta ji donese do úlu nebo do dutinky s vajíčkem (v případě včely samotářky), které larva využije jako potravu. Pokud chytí jiný hmyz, tak má smůlu a zahyne hlady. V úlech nebo u samotářek prodělává larva i další vývoj a po úvodní masité stravě, přechází na med. U společensky žijících včel přitom celou dobu hrozí, že ji včely odhalí a zlikvidují. Úl opouští až dospělý brouk.

A jaká je tedy souvislost s markýzem de Sade?

Ten svého času s oblibou používal a také dále distribuoval afrodiziakum zvané „španělské mušky“, které obsahují prudce jedovatý alkaloid kantaridin. Španělské mušky však žádnými muškami nejsou, ve skutečnosti jsou to zeleně zbarvení brouci – puchýřníci lékařští, kteří patří do čeledi majkovitých. A zde již souvislost existuje. Majky, obzvlášť v nebezpečí, vylučují tekutinu obsahující rovněž kantaridin, který při styku s kůží způsobuje silné alergické reakce, při požití pak může i v poměrně malé dávce (uvádí se cca 30 mg) přivodit smrt člověka. Ve středověku tedy patřily majky a puchyřníci mezi oblíbené mazlíčky travičů…a markýze de Sade.